ROZHOVOR: Geodézie pro mě vždy měla nádech dobrodružství

A právě geodézie učarovala i Romanu Čítkovi, vedoucímu střediska inženýringu a geodézie SUDOP PRAHA.

Kdy jste poprvé zjistil, že existuje někdo jako zeměměřič?
Vzpomínám si, že někdy tak v páté, šesté třídě, když jsem viděl zeměměřiče v indiánkách a westernech. A v nich to vypadalo jako hodně dobrodružné povolání – být stále venku, v přírodě, hodně cestovat… No, a taky jsem měl rád zeměpis i matematiku. Tam jsou asi ty začátky. Na gymnáziu si myslím už bylo poměrně jasné, že půjdu tímto směrem. I když si vzpomínám, že doma se na to maminka moc netvářila, protože jsem z rodiny chemiků. Matka ve mně viděla lékárníka, takže jsem ji asi trochu zklamal, že budu ten, co chodí po stavbě. Našel jsem ale to, co mě už tehdy bavilo a baví dodnes.

Které vlastnosti musí mít dobrý zeměměřič?
Je to relativně multioborová disciplína. V tom oboru je kus geografie, kartografie, matematika, trošku fyziky. Dobrý geodet by měl být ale určitě pečlivý. Já jsem třeba puntičkář, i v životě. Ekonom klidně řekne, že se mu něco někam blíží, to u nás nejde. Tady to musí sedět.

V SUDOP PRAHA není zakázka, které by se neúčastnili vaši zeměměřiči a pracovníci zajišťující výkon inženýrské činnosti. Na čem největším aktuálně pracujete?
Velkých věcí je více. Občas se objeví něco nového a já jsem takový „blázen“, že tohle vyhledávám. Nemůžete dvacet let dělat stále to samé. Takže jsme se pustili i do projektů v Německu, v posledních čtyřech letech jsme byli měřit v Bavorsku a Sasku. A k tomu děláme i věci, kde nejsou primárně určeny pro SUDOP. Momentálně třeba pracujeme pro Správu železnic na jedné z největších veřejných obchodních soutěží, které stát kdy vypsal, a to jsou digitální technické mapy, v našem případě železnic. Konkrétně zajišťujeme digitalizaci sítí technické infrastruktury pro obvod dráhy celé naší republiky. Pod pojmem digitální technická mapa si můžeme představit databázi, která bude podkladem pro nový informační systém veřejné správy – Portál stavebníka, jeden z pilířů digitalizace stavebnictví. Když to zjednoduším, tak úkolem jednotlivých oblastních ředitelství Správy železnic je vyndat všechny výkresy zobrazující technickou infrastrukturu a další historické materiály o sítích ze skříní a naším cílem je toto zdigitalizovat. Začali jsme vloni v prosinci a máme na to rok a půl.

Vy jste další z řady „věrných“ stálic, v SUDOP PRAHA jste více než 30 let. Také jste, stejně jako někteří vaši kolegové, nastoupil do firmy tak, že jste „jel tramvají kolem“?
Přesně tak. Během vysoké školy jsem bydlel v Praze na Žižkově u kamaráda, a protože jsem byl fanda žižkovské Viktorky, jezdil jsem na fotbal kolem tohoto domu. Jednoho dne mi ten kamarád říká: Ty vlastně ještě nemáš práci. Tady je Státní ústav dopravního projektování, nechceš to zkusit? A tak jsem v roce 1987 vystoupil z tramvaje, v kraťasech a tričku, s občankou v kapse, a už jsem tady zůstal.

K jakým pracím jste se jako začínající inženýr geodet dostal?
Začínal jsem těmi nejjednoduššími věcmi. Tehdy to bylo jinak než dnes. Měl jste nad sebou někoho staršího a vše jste si musel osahat. A tak jsem chodil s latí, jak to znáte z filmů, stavěl stativy, zakopával mezníky – prostě jsem dělal tu černou práci. Postupně jsem se dostal ke stroji (teodolitu, niveláku), takže jsem mohl měřit, a ještě později jsem mohl zapisovat výsledky měření a zpracovávat měřický náčrt – podklad pro zpracování výsledků měření a vznik mapového díla. Přešel jsem do kanceláře a pomocí tehdy dostupných nástrojů jsem počítal souřadnice a výšky jednotlivých zaměřených bodů a kreslil mapu. Dnes je to tak, že měříte a tentýž den jsou téměř všechny výsledky měření k dispozici. Tehdy jsem byl měsíc venku a pak jsem to půl roku zpracovával.

Jak moc se lišila práce tehdy a dnes?
Doba se neskutečně změnila a zrychlila, díky vývoji technologií šel obor dopředu. Na druhou stranu jistá poetika byla i v tom, že jsme si dříve museli vystačit v terénu a v kanceláři s jednoduchými pomůckami a přístroji. Více se počítalo a ručně kreslilo. Člověk si musel prostě poradit. Dnes moderní přístroj zmačknete a do dvou sekund máte výsledek v podobě polohy a výšky. Samozřejmě nové technologie jako třeba laserové skenování, digitální fotogrammetrie a systémy GNSS posouvají obor dále. Spíš než o geodézii se teď mluví o geomatice a geoinformatice.

Pokud mám správné informace, tak dnešní podoba střediska – tedy že kromě geodézie nabízíte i související inženýrskou činnost – je z velké části vaše zásluha, je to tak?
V 90. letech jsme si říkali: dobře, něco na zemském povrchu měříme, pojďme se ale podívat, co vše s tím souvisí. Projekt musíte někam usadit. Ke geodézii mají blízko oblasti jako životní prostředí, majetkové a stavební právo… Chtěli jsme na získaná data nabalit další služby. Začali jsme se víc zabývat katastrem nemovitostí, stavebním právem, oceňováním nemovitostí. Přišlo mi to jako budoucnost. Podle mě jsme jako SUDOP PRAHA byli první projekční kanceláří, který s touto ideou začal. To byly počátky dnešní podoby střediska inženýringu a geodézie. Dnes máme celou problematiku pod jednou střechou a výsledek je už téměř stoprocentní.

Zastavme se ještě u inženýringu. Bezesporu největší problém v oblasti přípravy dopravních staveb je majetkoprávní projednání. Jak tenhle časově a finančně náročný proces v průměru trvá u vašich projektů?
Z mého pohledu má na přípravu stavby zásadní vliv majetkoprávní vypořádání, které u staveb veřejně prospěšných sice není nezbytnou podmínkou k získání stavebního povolení, ale bez zajištění práv k dotčené nemovitosti nelze stavět. Mluvíme-li o dopravních stavbách, máme na mysli liniové stavby protínající nemovitosti mnoha katastrálních území s velkým počtem dotčených vlastníků. To generuje velký počet účastníků řízení, rozsáhlou smluvní agendu, problémy s odsouhlasením smluv, opakovaná jednání nebo nutnost zajištění nezbytných. Řešení majetkoprávních vztahů spočívající v zajištění dokladů prokazující vlastnické právo nebo právo založené smlouvou provést stavbu je zdlouhavý vyjednávací proces. Někdy to trvá i roky.

O absolventy technických oborů se dnes firmy „perou“. Daří se vám v SUDOP PRAHA lákat mladé talenty?
Většina mých kolegů na středisku je zde už od svých studentských let, kdy si brigádně vyzkoušeli zeměměřické řemeslo a následně, po ukončení studií, naskočili do našeho týmu. Ze svého pohledu vidím SUDOP jako loď s obrovskou tradicí, na kterou přistupují stále šikovnější lidé. Ti tu mají velké možnosti se něco naučit, což jen tak někde jinde není. Dostanou se tady k těm největším dopravním projektům a pracují s velice slušným vybavením, s nímž jsme schopni konkurovat i čistě geodetickým firmám. Vždy jsem chápal a stále chápu SUDOP jako velkou rodinu. Nechodím sem jako do práce, je to podstatná část mého života.

---

O něm

Během rozhovoru se několikrát vrátí do dětství, kdy měl tak jako tolik dalších kluků rád indiánky a kovbojky. A právě v nich se často objevují právě zeměměřiči. „Dnes je to tak, že měříte a tentýž den máte výsledky v podobě souřadnic a výšek. Když jsem začínal, byl jsem měsíc venku a pak jsem to půl roku zpracovával,“ říká ve své kanceláři, kde má na zdi velké černobílé fotky Jana Wericha s Jiřím Trnkou. Kdyby žil na Divokém západě, jmenoval by se možná Ten, co chodí po stavbě.

---