Za téměř třicet let v SUDOP PRAHA se Tomáš Martinek podílel na rekonstrukcích nejvýznamnějších českých mostů – od Nuselského mostu přes Negrelliho viadukt až po připravovanou obnovu Hlávkova mostu. Letos převzal vedení střediska mostů a navazuje na práci své předchůdkyně Dany Wangler. V rozhovoru vysvětluje, proč je mostní stavitelství jednou z nejkrásnějších disciplín stavebního inženýrství, jak se mění díky novým technologiím a proč je právě teď ideální doba pro mladé lidi, kteří chtějí u významných projektů profesně vyrůst.
V SUDOP PRAHA jste vlastně už od studentských let. Co vás sem tehdy přivedlo a proč jste zůstal?
Do SUDOP PRAHA jsem se poprvé dostal jako brigádník ve třetím ročníku na ČVUT. Okamžitě mě zaujala zdejší atmosféra a parta lidí – tehdy jsem si řekl, že tady bych jednou chtěl pracovat. Nakonec jsem sem po škole nastoupil a letos je to už skoro třicet let.
Letos jste převzal vedení střediska mostů. Jaké to je stát v čele týmu, jehož jste byl dlouhá léta součástí?
Na vedení střediska jsem se připravoval řadu let. Postupně jsem získával zkušenosti při vedení projektů i týmů, takže když přišla příležitost převzít středisko mostů, nebyl to krok do neznáma. Samozřejmě jsem z toho měl respekt, ale díky tomu, že jsem v SUDOP PRAHA profesně vyrostl a většinu kolegů dobře znám, bylo převzetí role velmi přirozené. Velkou výhodou je zdejší atmosféra. Přestože jsme soukromá firma, nepanuje tu korporátní prostředí ani zbytečná rivalita. Lidé si navzájem pomáhají, mohou se na sebe spolehnout a fungují jako tým. Na práci své předchůdkyně Dany Wangler navazuji s velkým respektem. Odvedla obrovský kus práce a vytvořila fungující kolektiv.
"Technologie se mění, ale některé principy zůstávají stejné – jak s oblibou říkají stavitelé „provázek nelže“."
Pamatujete si ještě most nebo projekt, na kterém jste si definitivně řekl: Ano, mosty jsou obor, kterému se chci věnovat celý profesní život?
Asi nejsilnějším zážitkem pro mě byla práce na opravě Nuselského mostu. Fascinovalo mě studovat původní projektovou dokumentaci a objevovat, jak tehdejší konstruktéři dokázali navrhnout tak mimořádnou stavbu s prostředky, které měli k dispozici. Nuselský most je podle mě nadčasová konstrukce a možnost nahlédnout do způsobu uvažování jeho autorů byla neocenitelná zkušenost.
Velké štěstí jsem měl také na zkušené mentory, od kterých jsem se mohl učit. Díky tomu jsem postupně prošel všemi fázemi projektování, od kreslení až po samostatné vedení projektů. Dnes mě těší, že podobnou příležitost můžeme nabídnout i mladým kolegům. Zájem studentů o stavebnictví a mostní inženýrství v posledních letech opět roste, což je pro celý obor velmi dobrá zpráva.
Říkal jste, že jste měl štěstí na skvělé mentory. Daří se dnes podobně vychovávat i novou generaci mostních inženýrů?
Výchova vlastních odborníků je pro nás klíčová. Získat z trhu práce zkušeného mostního inženýra je obtížné, proto se dlouhodobě zaměřujeme na studenty a mladé absolventy, kterým dáváme možnost získat praxi přímo na projektech. V posledních letech nás těší rostoucí zájem o mostní stavitelství. Díky aktivní spolupráci se školami a účasti na kariérních akcích se nám hlásí řada studentů, a to i do mostařiny, která patří k nejnáročnějším oborům stavebního inženýrství. Snažíme se jim dát příležitost obor poznat a vyzkoušet si ho v praxi.
Lidé obvykle vnímají most až ve chvíli, kdy po něm jedou nebo jdou. Co všechno se skrývá za jeho návrhem, co běžný člověk vůbec netuší?
Za každým mostem je mnohem více práce, než si většina lidí uvědomuje. Všechno začíná průzkumy, studiemi a hledáním nejvhodnějšího konstrukčního řešení. Návrh se postupně zpřesňuje, podobně jako se brousí diamant, až vznikne konstrukce, která splňuje technické, ekonomické i provozní požadavky. Důležitou součástí procesu je spolupráce mezi mostními inženýry a architekty. Někdy je potřeba hledat kompromis mezi atraktivním vzhledem a statickými či konstrukčními požadavky. Když se podaří propojit funkčnost s estetikou, vznikají výjimečné stavby.
Když stojíte před návrhem nového mostu, co je nejtěžší: technické řešení, ekonomické limity, požadavky investora nebo hledání správné estetiky?
Nejtěžší nebývá samotné technické řešení, ale hledání rovnováhy mezi funkčností, estetikou a ekonomickými požadavky. Ideální most by měl být nejen krásný, ale především logický a respektovat svou konstrukční podstatu. Každý prvek by měl mít svůj smysl a neměl by být jen samoúčelnou ozdobou. Klíčová je proto spolupráce s architekty. Když obě strany respektují pohled té druhé, vznikají nejlepší výsledky. Mostaři přinášejí technické a konstrukční know-how, architekti zase cit pro podobu stavby v prostoru.
Který z mostů, na nichž se SUDOP v posledních letech podílel, považujete za technicky nebo profesně nejzajímavější a proč?
Mám profesní slabost pro rekonstrukce historických mostů, takže nejbližší jsou mi projekty, na kterých jsem mohl pracovat osobně. Mezi ně patří zejména Nuselský most, Negrelliho viadukt a dnes také Hlávkův most. Jsou to ikonické pražské stavby a možnost podílet se na jejich obnově považuji za mimořádné profesní štěstí.
Srdeční záležitostí je pro mě především rekonstrukce Negrelliho viaduktu, na které jsme mezi lety 2017 a 2020 intenzivně pracovali nejen při projektování, ale i během samotné stavby. Aktuálně se zase velmi těším na další etapu obnovy Hlávkova mostu. Jde o technicky mimořádně zajímavý projekt, na němž spolupracujeme také s odborníky z ČVUT a využíváme pokročilé výpočtové metody, které pomáhají zachovat co nejvíce původní konstrukce.
Jak se dnes mění mostní stavitelství? Jakou roli hrají nové materiály, digitalizace, BIM nebo pokročilé výpočtové modely?
Mostní stavitelství dnes prochází podobně zásadní proměnou, jakou byl kdysi přechod od rýsovacích prken k počítačům. Projektování se postupně přesouvá z klasického 2D prostředí do 3D modelů a BIM, což mění způsob práce projektantů i spolupráci mezi jednotlivými profesemi. Velký potenciál vidím také v nových materiálech, jako jsou vysokopevnostní betony, a v technologiích, jako je 3D tisk. Ve spolupráci s univerzitami už vznikají zajímavé experimenty inspirované přírodními tvary, které umožňují vytvářet konstrukce s menší spotřebou materiálu. Zároveň ale platí, že stavebnictví stojí na zkušenostech a řemesle. Technologie se mění, ale některé principy zůstávají stejné – jak s oblibou říkají stavitelé „provázek nelže“.
Co byste poradil studentům a mladým projektantům, kteří přemýšlejí o kariéře v mostním inženýrství?Jaké schopnosti jsou dnes nejdůležitější?
Mostní inženýrství vyžaduje především trpělivost a pokoru. Dobrý návrh nevznikne napoprvé – je potřeba ho promýšlet, obhájit a postupně dopracovat. S touto profesí je navíc spojena velká odpovědnost, protože navrhujete stavby, které mají sloužit desítky až stovky let. Stejně důležité je umět naslouchat zkušenějším kolegům. Já sám jsem měl štěstí na skvělé mentory, od kterých jsem se mohl učit. Proto bych mladým doporučil hledat prostředí, kde se jim budou zkušení lidé věnovat.
Proč by měl mladý mostař nebo projektant nastoupit právě do SUDOP PRAHA? Co zde najde, co jinde třeba ne?
SUDOP PRAHA nabízí prostředí, kde nejde o vzájemnou rivalitu, ale o spolupráci. Jsme jeden tým a zkušenější kolegové se mladším skutečně věnují. Právě proto u nás řada studentů a brigádníků po škole zůstává. Velkou výhodou je také možnost podílet se už od začátku na významných projektech, na kterých člověk profesně roste mnohem rychleji než v malé projekční kanceláři. Vedle zajímavé práce se snažíme vytvářet i prostředí, v němž se lidem dobře pracuje. Dbáme na rozumnou rovnováhu mezi pracovním výkonem a osobním životem a nabízíme benefity, které podporují zdraví i aktivní životní styl. Myslím, že právě tato kombinace kolegiální atmosféry, velkých projektů a péče o zaměstnance je důvodem, proč u nás lidé zůstávají dlouhodobě.
Kdybyste mohl navrhnout jakýkoli most bez omezení rozpočtem nebo místem, jak by vypadal?
Nemám sen o nějakém futuristickém mostě. Kdybych si mohl něco přát, bylo by to mnohem praktičtější – aby se podařilo postavit nový tříkolejný železniční most pod Vyšehradem. Z technického i dopravního hlediska je to podle mě správné řešení a byl bych rád, kdyby se kolem něj vedla především odborná debata. Mostní stavitelství je obor, ve kterém by rozhodnutí měla stát na znalostech a zkušenostech. Veřejná diskuse je důležitá, ale u takto složitých staveb je potřeba naslouchat také odborníkům. Jen tak mohou vznikat řešení, která budou dobře sloužit dalším generacím.
Ing. Tomáš Martinek
autorizovaný inženýr pro dopravní stavby, hlavní inženýr projektu, vedoucí střediska mostů
Po absolvování ČVUT nastoupil na základě předchozích praxí do SUDOP PRAHA, kde působí dodnes. K pracovním zkušenostem projektanta mostních konstrukcí po autorizaci v oboru dopravních staveb u ČKAIT (2015) přidal i další pracovní zkušenosti jako HIP (hlavní inženýr projektu) mnoha projektů. Po 30 letech projektování a řízení projektů přišla v roce 2026 další výzva v podobě vedení střediska mostů.
Zkušený projektant, který se podílel na oceňované rekonstrukci Negrelliho viaduktu i Nuselského mostu, dobře ví, co všechno moderní technologie dokážou nabídnout — a přesto zůstává pevně nohama na zemi. Díky svým letitým zkušenostem v oboru ví, že za špičkovými stavbami stojí hlavně lidé a jejich poctivě odvedené řemeslo.
