Středisko zahrnuje mnoho různých specializací. Jak tak různorodý tým o více než čtyřiceti lidech držíte pohromadě?
A jaká je vaše role jako vedoucího? Aktuálně je mou hlavní úlohou zajistit kolegům co nejlepší podporu, aby mohli svou práci vykonávat co nejefektivněji, s minimem překážek a v požadovaných termínech objednatele. Není to přitom jen moje odpovědnost – je to úkol vedení firmy obecně. Velký důraz klademe na využívání moderních technologií, včetně umělé inteligence, doplněných vhodnými softwarovými nástroji pro návrhy, simulacemi a dalšími pomůckami. Součástí je také rozsáhlý program podpory a rozvoje od IT týmu SUDOP PRAHA a SUDOP Group. Celý tento systém pomáhá kolegům plnit jejich úkoly a předávat finální projektová řešení.
Které aktuální nebo připravované projekty podle vás nejlépe ukazují, co vaše středisko umí?
Kdybych měl vybrat nejvýznamnější akci našeho střediska, tak je to soubor staveb na trati Týniště nad Orlicí – Častolovice – Solnice. Část už je v realizaci, část se ještě doprojektovává. Jde o poměrně náročnou akci s řadou problémů, ale pro nás je to skutečně projekt, který zahrnuje všechny profese – od kolejového řešení přes mostní objekty až po koordinaci se souvisejícími stavbami municipalit. Individuálně se u nás připravují rozsahem profesí i menší projekty, například ETCS, GSM-R nebo elektrizace a konverze napájecí trakční soustavy, ale co do objemu a komplexnosti je to právě tento soubor staveb, který považuji za zásadní. Doufáme, že dopadne dobře.
Jaké to bylo převzít středisko po Martinu Raibrovi, který měl úplně jiný styl vedení?
Nejtěžší bylo se se změnou role vyrovnat, protože zcela nových věcí k řešení tu pro mě bylo opravdu hodně a provázely je problémy. Styl vedení mého předchůdce, Martina, byl pro něj přirozený – fungoval v určitém chaosu, ve kterém se úspěšně orientoval. Já potřebuji mít pořádek, jasnou linii a pravidla, aby všechno mělo strukturu. Dnes vidím, že systematický přístup také přináší výsledky a pomáhá kolegům zvládat náročnou práci efektivněji.
Co vám nejvíce pomohlo v tom, „sednout si“ s týmem a ustavit nový styl práce?
Jde o zavedení pořádku a udržení přehledu. Pokud to je možné, nedělat vše za každou cenu. Ve všech činnostech – ať už jde o administrativu, nebo komunikaci s jednotlivými skupinami – jsem se snažil postupovat krok za krokem. Chemii mezi lidmi jsem se nesnažil nijak uměle napodobovat. Spíš šlo o to, držet systém, dotahovat úkoly, nenechat se odradit a začít druhý den znovu, třebaže to bylo mnohdy opravdu napjaté.
Kdybych k vám jako nový kolega přišel poprvé do kanceláře, co bych tam zažil? Jak vypadá běžný den na středisku?
Práce má standardní rutinu – řešení administrativy, e-maily, spolupráce s dispečerkou, smluvní agenda, objednávky, potvrzování a vyřizování. Nelze ale jen sedět a posílat e-maily, to by nefungovalo. Musím věci řešit s kolegy osobně – diskutovat a sbírat informace. Navíc, i když to není primární náplň mé funkce, se snažím pomáhat svému původnímu týmu, aby vše fungovalo a abychom to společně zvládli, dokud se nenajdou noví lidé – a těch je bohužel velmi málo.
Nemrzí vás, že jste přišel o část výkonu té profese jako takové, když jste se stal vlastně manažerem?
Přiznávám, že mi chybí ta část práce, kdy jsem se mohl věnovat samotnému technickému řešení projektu. Manažerská role a administrativa jsou náročné. I přesto mě technika stále táhne a díky okolnostem jsem do projektů pořád zapojen.
Zmínil jste nedostatek zájemců o práci v oboru. Co byste řekl studentům, kteří třeba vůbec netuší, že nějaká elektrizace nebo zabezpečovací technika existují?
Specifická oblast železničního zabezpečovacího zařízení, sdělovací techniky, trakčního vedení a silnoproudých zařízení se dnes vyučuje na vybraných školách a oborech, kterých je velmi málo. Velmi dobrým základem jsou pro zájemce o obor také střední průmyslové školy elektrotechnické, sdělovací techniky a příslušné vysoké školy, respektive jejich fakulty. Vlastní projektování a komplexní seznámení s železniční problematikou vás však škola nenaučí, to chce praxi. Všem těm studentům, kteří jsou zvídaví, mají solidní teoretické znalosti a jsou ochotní obětovat svůj volný čas, nabízíme u nás ve firmě možnost seznámit se s oborem – mrkněte sem.
U vás prý chodí uchazeči rovnou za projektanty. Co to týmu přináší?
Projektantům, respektive vedoucím skupin, jde především o to, aby seznámili nově přicházející adepty s technickou problematikou. Jednou z možností, jak to ukázat, bylo představit naši práci vizuální prezentací vlastní projektové dokumentace nebo 3D modelů staveb. Prakticky to také ověřuje, jestli uchazeč opravdu rozumí problematice, nebo si jen myslí, že jí rozumí. Není to ale vždy překážka, jde hlavně o ochotu zapojit se a více než kde jinde nějaký čas vydržet.
Když hledáte nové projektanty, co je tou „jiskrou“, která vám napoví, že dotyčný typově zapadne do střediska?
Těch „jisker“ za posledních deset měsíců nebylo mnoho. Když se ale podíváme konkrétně, tak v jednom případě to byly zájmy, respektive absolvované brigády týkající se železničního prostředí a ta „správná“ průmyslovka. V dalším případě to byl zájem o týmovou spolupráci nebo podporu, chcete-li, kterou si uchazeč cenil více než jiná kritéria. Samozřejmě každý člověk je jiný a ne vždy vše funguje podle očekávání. Některé „jiskry“ přeskočí, jiné ne.
Slyšel jsem, že máte svůj „tahák“ na první otestování uchazečů. Jak funguje?
To je vlastně takový „tahák“ pro našeho HR manažera. Když k nám přicházejí uchazeči z různých oblastí, HR manažer potřebuje rychle zjistit, zda vůbec mají základní znalosti o elektrotechnice. Má proto k dispozici čtyři základní otázky, kterými může uchazeče „prosít“. Nemusí na ně odpovědět dokonale, ale aspoň ukázat, že o elektrotechnice něco vědí.
Co byste vzkázal lidem, kteří přemýšlejí o změně práce a říkají si, zda zkusit zrovna váš obor nebo SUDOP PRAHA?
To nejde jen „zkusit“, je spíš potřeba to prožít, mít trpělivost a opravdový zájem. Navíc nezbytnou nutností je odborné vzdělání a průběžné periodické přezkušování odborné způsobilosti. Je to proces, který se pořád opakuje a vyžaduje čas a soustředění. Vedení firmy si pak, více než kdy jindy, uvědomuje potřeby dalšího rozvoje a podpory ve všech oblastech. Kolegům můžeme nabídnout opravdu široké možnosti seberealizace. Práce na našem středisku není „na rok, na dva“, skutečný potenciál tu člověk rozvine až v delším časovém horizontu. Perspektiva, kterou nabízíme, je tak dlouhodobá.