Ovlivnilo vás dětství ve výběru povolání?
Ano i ne. Původně jsem chtěla být zdravotní sestřička jako maminka, takže jsem vystudovala střední zdravotnickou školu. Už na ní jsem ale zjistila, že moje povaha s tím není úplně slučitelná - měla jsem potřebu dělat věci trochu více po svém. Třeba si s lidmi víc povídat, než jim jen dávat léky. Ve čtvrťáku za mnou přišel kamarád a říká mi, jestli nechci zkusit „stavárnu“, že otevřeli nový obor se zaměřením na životní prostředí. Byla to rychlá výzva, ale protože mě vždycky bavila matematika, fyzika a technické předměty, šla jsem do toho a klaplo to.
Do SUDOPu PRAHA jste přišla od konkurence a zaujala místo po Haně Staňkové. Co je na SUDOPu jiné a co vás po nástupu překvapilo?
Můj úplně první dojem byl výborný. Šla jsem tu po chodbě a všichni mě zdravili a usmívali se. Zapůsobilo na mě, že přestože je vůbec neznám, smějí se a jsou pohodoví. Později jsem poznala, kolik lidí tady pracuje i několik desetiletí. To, že tady jsou třeba celý svůj profesní život, není jen tak. Vždycky to musí být spojení mnoha faktorů: dobrého kolektivu, podmínek a projektů. Přišlo mi fantastické, že jsou tady zastoupeny všechny věkové kategorie a hlavně ti, kterým já osobně říkám studny, protože od nich můžete čerpat zkušenosti a znalosti, což je pro tým, ale zejména pro mladé a začínající projektanty stěžejní.
Jak si vaše středisko stojí oproti tomu, na co jste byla zvyklá nebo co jste si představovala?
Moje středisko je parta odborníků. Životní prostředí je tak široce zastoupené, že co člověk, to specifické zaměření, protože dneska už to opravdu nejde dělat v jednom jako kdysi.
Ve vašem týmu najdeme dendrologa-arboristu, experta na odpadové hospodářství, vodní hospodářství, biologa, zpracovatele akustických studií, rozptylových studií, posuzuje se krajinný ráz, vlivy na zdraví, na klima a EIA. Tahle komplexnost vás musí bavit, že?
To jste úplně trefil. To je přesně to, co mě baví a naplňuje a kde vidím i obrovskou přidanou hodnotu firmy, jako jsme my. Projekty vám vznikají pod rukama a dáváte jim vše, co potřebují - od studie až po autorský dozor při realizaci. Od začátku se potkáváte s projektanty, protože je všechno in-house. Ať už jde o silnice, nebo železnice, sledujete ten který projekt a doplňujete k němu další dílky a doporučení z hlediska hluku, rozptylu, vody a dalších. V průběhu celého projektu do něj jemně vstupujete, spoluutváříte jej a konečný výsledek pak podrobíte komplexnímu posouzení.
Šetří to čas, protože je to in-house?
Obrovsky to šetří čas, protože jdete do vedlejší kanceláře a proberete, co potřebujete, napřímo. A hlavně, lidé se znají, už spolu dělali spoustu věcí, a tak už ví, jak jsou věci v rámci celého projektu i jeho řízení nastavené. Důvěra, kterou si budujete v týmu, je další obrovskou přidanou hodnotou.
Co všechno se chystáte ve středisku měnit? Nebo není co?
Určitě se mnou jde nějaká energie, každopádně velké změny nechystám. Vůbec nechci středisko řídit, jsem vedoucí a chci ho vést. Tým funguje a šlape, Hanka v tomto odvedla výbornou práci, lidé tu do sebe zapadají jak po lidské, tak po pracovní stránce a výborně se doplňují. Já jim chci vytvořit podmínky pro to, aby se mohli realizovat po všech stránkách. Jinak nezastírám, že samozřejmě musíme být připraveni a předvídat, co bude vyžadovat trh, co bude chtít investor. To jsou další krůčky, kam se posouvat a co rozvíjet.
Hodně citovaným termínem v souvislosti s vaší prací je EIA: posuzování vlivů záměrů na životní prostředí. Smyslem je zjistit, popsat a komplexně vyhodnotit předpokládané vlivy připravovaných záměrů na životní prostředí a veřejné zdraví. Jak to vypadá v realitě? Chápu to jako laik správně, že když například zjistíte, že nějaká dálnice bude mít silně nepříznivý vliv na životní prostředí, tak ji „nakreslíte“ tak, aby byl její vliv menší?
Ano, chápete to velmi dobře. Posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) je opravdu o tom, že se snažíme dopředu zjistit, jaký dopad bude mít plánovaný záměr – v případě liniových staveb třeba typu dálnice – na přírodu, krajinu, vodu, kvalitu ovzduší, hlukovou zátěž, ale i na zdraví lidí. Pokud se v rámci posuzování zjistí, že by vliv byl příliš negativní, snažíme se navrhnout úpravy projektu, například změnu trasy, nebo přidat technická opatření jako protihlukové stěny, zelené pásy, ekodukty, nebo kompenzační opatření, která dopad zmírní. Cílem není stavbu „zastavit“ nebo ji jakkoliv obstruovat, ale najít co nejlepší řešení, které bude co nejšetrnější k životnímu prostředí i lidem a zároveň realizovatelné. Z mého pohledu se jedná o nástroj, který pomáhá dělat rozumná a kompromisní rozhodnutí tak, aby se stavělo s ohledem na životní prostředí.
Který z projektů, na nichž pracujete, je pro vás nejzajímavější?
Se vším se vlastně teprve seznamuji. Nechci, aby to znělo úplně nadneseně, ale pro mě je to úžasné, protože na SUDOPu se řeší opravdu velké projekty. Sedmdesát kilometrů železnice, vysokorychlostní tratě nebo D5206, což je stavba s přeshraničním posuzováním vlivu na životní prostředí. To jsou všechno stavby, které už vyžadují opravdu dobře postavený tým. A takovýchto staveb je tady spousta. Kdybych jmenovala jen jednu, ty ostatní bych „poslala do kytek“, a to nechci. V současné chvíli máme více než 60 aktivních projektů.
Na pozici vedoucí oddělení / střediska se pohybujete od roku 2009. Pamatujete si svůj první projekt?
Myslím si, že to bylo oznámení záměru na výstavbu logistické haly v blízkosti přírodního parku.
Začínala jste ve „vodním světě“ stavebnictví, jak se vaše práce v průběhu let proměňovala?
Dlouho jsem byla zaměřená spíše na vodu. Společnost, ve které jsem profesně začínala, byla hodně komplexní a právě ta diverzita mě bavila a baví i dnes tady. Dělali jsme územní plány, projekční práci jako vodovody, kanalizace, monitoring vodních toků, později třeba bezpečnostní výzkum pro ministerstvo vnitra z hlediska bezpečnosti dodávek v případě krizových situací. Záběr byl široký. Po návratu z rodičovské dovolené jsem se pak plynule posunula z vody blíže k životnímu prostředí.
Co ve své práci považujete za zásadní?
Všechny články našeho řetězu musí šlapat a musí být stejně silné, aby fungovaly dohromady. Každý řetěz je tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek, takže musíte tým skládat tak, aby byl vyvážený.
Když mluvíte o článcích řetězu, nepotřebujete ten řetěz zpevnit? Máte všechny články k dispozici? Nebo by se vám nějaký člověk hodil?
Určitě budeme posilovat tým. Obtížnost a rozsah projektů stále roste, což klade vyšší nároky na tým i na to, abychom kapacitně dokázali poskytnout plnou podporu pro vše, co společnost dělá. V tuto chvíli tak hledáme každého, kdo hoří pro životní prostředí a kdo má tuto práci chuť dělat, kdo má chuť se učit. V SUDOPu se může realizovat, máme obrovskou základnu a má od koho se tady učit. Rozhodně nebude hozený do vody, aby plaval bez jakékoliv podpory.