Už jste se v nové pozici stačil rozkoukat?
Je tu spousta nových věcí, nových výzev. Nějakou dobu mi to trvalo, to musím říct na rovinu. V Plzni jsem tamní středisko vybudoval od základu, takže už jsem procesy měl tak zažité, že jsem nad nimi nepřemýšlel, šlo to podvědomě. Myslím, že teď, po necelém roce v pozici obchodního ředitele, už mám i tady jistou rutinu a mohu se plně věnovat dalšímu rozvoji obchodu.
Jak velká je to pro vás změna?
Změna je to samozřejmě veliká, nicméně to jsem očekával a jsem za ni rád. V době, kdy jsem přemýšlel, zda půjdu do Prahy, jsem to řešil úplně z jiných úhlů pohledu. Ve finále pak šly některé věci lépe, než jsem čekal, a objevily se jiné otázky, o kterých jsem na začátku vůbec nepřemýšlel.
Dojíždíte denně?
V Praze jsem tři dny v týdnu a dva dny pracuji z Plzně – z kanceláře mého bývalého působiště, ale není to dogma a když je ale třeba, jsem v Praze celý týden. Dojíždění jako takové mi problém nedělá, i když ve špičce je to někdy adrenalinový zážitek.
Pojďme zpátky k té změně. V rámci firmy jste povýšil, že?
Ano a vzal jsem to v 45 letech jako výzvu, dokud mi ještě hlava slouží a tělo funguje. V Plzni jsem byl na vedoucí pozici 12 let a chtělo to už změnu. Martin Chrastil si mě vybral mimo jiné proto, že jsem v menším měřítku dělal obchod pro plzeňské středisko a současně že bych mohl na obchodní oddělení přinést třeba i jiný pohled a zkušenosti ze svého působení a budování střediska v Plzni.
Plzeňské středisko SUDOP PRAHA jako jedno z mála ve skupině dělá tramvajové trasy, člověk z Plzně je hlavním inženýrem i na stavbě Masarykova nádraží v Praze, takže rozhodně nehraje žádné druhé housle, jak by si někdo mohl myslet. Jak byste toto středisko charakterizoval?
Když jsem středisko přebíral, pracovali v něm tři lidé. Na konci roku 2022 to už bylo skoro třicet lidí, takže expanze byla ohromná. Je tam hodně mladých, schopných a nadějných lidí, které práce baví a mají velký tah na bránu. V průběhu let jsem se obklopil lidmi, kteří byli ve své práci profesionály a s nimiž byla radost pracovat. Na pozicích vedoucích skupin byli lidé, kteří mi byli velmi blízcí jak po profesní, tak po lidské stránce. Postupně se náš tým vytvářel, formoval se, až jsme v roce 2018 dostali příležitost se ukázat. Na projektu rekonstrukce nástupišť a zřízení bezbariérových přístupů v ŽST Poříčany jsme dokázali, že jsme schopni zvládnout i velké zakázky, přestože ne všichni nám tehdy věřili. Na to pak navazovaly podobně velké zakázky, o kterých jste mluvil, a kde jsme zopakovali, že to nebyla jenom otázka štěstí.
Lidé v plzeňském středisku jsou, pokud vím, mladší, než je „sudopský průměr“. Jaké to má výhody?
Máte pravdu, plzeňské středisko je věkovým průměrem úplně jinde než zbytek SUDOPu, ale věřím, že to přináší spoustu výhod. Tím, že jsem středisko postupně budoval, jsem měl možnost a zároveň možná výhodu nastavovat si procesy s novými kolegy od jejich nástupu, často přímo rovnou ze školy, a nemusel jsem nikoho „předělávat“. Když máte člověka, který je ve firmě 20 let a je na něco zvyklý, je o mnoho složitější jej naučit novým postupům, metodám a myšlení. Neříkám, že to nejde, nicméně je to výrazně složitější než u mladých projektantů, kteří jsou otevření všemu novému. Na druhou stranu ale samozřejmě potřebujete mít v týmu zkušené projektanty s letitou praxí, od kterých se budou absolventi učit.
Dařilo se vám v Plzni, třeba díky její silné průmyslové tradici, shánět lidi do firmy?
Protože jsem středisko budoval a tým skládal sám, musel jsem se k tomu pragmaticky postavit a nespoléhat jenom na inzeráty na Jobsu nebo webu SUDOP PRAHA, ale opravdu proaktivně shánět lidi na středních i vysokých školách. Chodil jsem například do hodin na stavební průmyslovku, kde jsem měl kontakty na své bývalé učitele, kteří mi umožnili představit studentům SUDOP PRAHA a nabídnout možnost brigády. Mnoho lidí, kteří plzeňským střediskem prošli nebo v něm teď pracují, se do firmy dostalo právě takto. Další kolegy jsem získal stejným způsobem i na ČVUT v Praze.
Takže aktivní personální politika?
Rozhodně ano, ta je v dnešní době nepostradatelná. Se studenty je třeba pracovat už od průmyslovky, a to si uvědomuje i celé vedení SUDOP PRAHA. V současnosti hodně pracujeme na spolupráci na vyšších stupních školství. Náš nový HR manažer proaktivně navštěvuje průmyslové a vysoké školy, komunikuje se studenty a snaží se jim nabídnout spolupráci. S řadou škol spolupracujeme i aktivně přímo ve výuce, představujeme BIM, organizujeme studentské projektové soutěže, účastníme se pracovních veletrhů a nabízíme stáže i brigády. Chceme přitáhnout mladé lidi a ukázat jim krásu projektování.
V předloňském rozhovoru mi tehdejší obchodní ředitel SUDOP PRAHA Martin Chrastil říkal, že obrat v roce 2021 jste měli okolo 1,4 miliardy korun a celá skupina SUDOP GROUP dosáhla přes pět miliard. Stále každým dalším rokem rostete?
Jsou to spojité nádoby. Ono nejde do nekonečna vykazovat větší obrat, aniž bychom nenavyšovali počet zaměstnanců. Teď se dostáváme do takového arytmického chvění, kdy hodně lidí z firmy odchází do důchodu a současně nabíráme nové kolegy, kteří u nás mohou dále růst. Personálně i obratově to osciluje plus minus okolo stejných čísel. Samozřejmě máme ambice růst. Trh zatím příležitosti nabízí a my na to musíme reagovat. Současně nám to umožňuje se zaměřovat na zajímavé projekty.
Předloni jste řešili možnou spolupráci se sesterskou společností AED na projektu Vltavské filharmonie. Jak to dopadlo?
Bohužel se na tomto projektu podílet nebudeme. Byla to ambice celé skupiny SUDOP GROUP, nicméně jedna věc je chuť, druhá pak podmínky, za kterých je možná realizace projektu. Zadavatel měl asi jiné představy o časové a finanční náročnosti celého projektu, a proto jsme dali energii do jiných věcí.
Vám osobně se projekt dánského ateliéru Bjarke Ingels Group líbí?
Myslím si, že všechny projekty podobného charakteru by měly být architektonickou výzvou, neměly by být tuctové a mají vyvolávat určitou emoci ve společnosti, ať už pozitivní, nebo negativní. Za mě toto Vltavská filharmonie splňuje.
SUDOP si hodně slibuje od vysokorychlostních tratí (VRT). Vloni jste v celé skupině projektovali čtyři úseky, další jste soutěžili. Co se v tomto směru za poslední rok změnilo?
Stále platí, že projektová příprava VRT je pro další rozvoj železnice klíčová. SUDOP PRAHA tento směr včas zachytil a jsme u všech významných zakázek. V nedávné době jsme podávali nabídku na jednu z největších vysokorychlostních tratí v Česku, RS 1 VRT Světlá na Sázavou – Velká Bíteš. Některé projekty VRT jsou už zpracovány v podrobnosti pro územní rozhodnutí a čeká nás tedy pokračování projektové přípravy do vyšších stupňů a majetkoprávní vypořádání. To budou pro nás do budoucna velké výzvy.
Kam chcete směřovat SUDOP PRAHA? Kde vidíte firmu za pět, deset let?
V tuhle chvíli jsme lídrem na trhu v České republice. Bych byl rád, kdyby firma lídrem zůstala a podílela se na všech významných zakázkách, které se tady budou odehrávat, ať už půjde o dopravní, nebo navazující pozemní a inženýrské stavby.